When Love And Death Embrace - When Love And Death Embrace

Drobné sněhové vločky se v něžném tanci snášejí k zemi. Pomalu kloužou vzduchem, nemají kam spěchat. Jediné, po čem touží, je prohlédnout si svět, kam až jen jejich krajková jemnost vykrojená z mrazivého dechu nebes, dohlédne. Vždyť tahle chvíle je jejich jedinou příležitostí, při níž jsou volné a svobodné, stejně jako ptáci v letu. Jenže na rozdíl od ptáků vločky už nikdy nevzlétnou nazpět k oblakům. Pro ně osud přichystal jen zmar. Splynou se svojí rodinou v nekonečnou bělost. A až, zvědavé, pozdvihnou tvář k bledému kotouči, Slunce jim věnuje poslední smrtící polibek…

Sněhová přikrývka skrývá před štiplavým mrazem ve svém náručí holé větve stromů, změkčuje okolí i několik pokřivených křížů a kamenných náhrobků.

Hřbitov. Opuštěné a zasněžené místo posledního odpočinku. Snad by se dalo říci i slavné místo posledního odpočinku. Vždyť jeden z těchto hrobů, nyní zčásti ztracený v závěji, patří chlapci, který přežil. Ale to bylo již dávno. Chlapec, který přežil, zemřel.

Zemřel v posledním boji, v boji plném krve a naděje. Naděje v lepší svět.

Ach ano, svět se změnil. Voldemort, Pán zla, padl. Zemřel rukou Harryho Pottera, chlapce s jizvou ve tvaru blesku.

Jenže nebylo to jen rudé oči, z nichž vyprchal život. Zelené světlo z hůlky pána smrtijedů bylo poslední, co slavný chlapec mohl spatřit, dříve, než se jeho duše vydala na věčnou pouť.

A svět plný kouzel slavil. Jistě, bylo jim líto mladého Pottera, ale mnoho z přeživších mělo dost utrpení. Našlo se jen několik nejvěrnějších, kdo přišli vzdát mrtvému hrdinovi poslední hold. Jen několik nejvěrnějších položilo květiny na jeho hrob. A pak odešli.

Odešli, aby mohli slavit pospolu, oplakávat mrtvé blízké a zároveň se těšit z toho, že je netíží vrstva těžké hlíny na prsou…


Ale někdo, někdo přeci jen pláče…

S tichým skřípotem se otevře malá branka hřbitova. Všichni odešli. Nikdo tu není. Jen postava zahalená v dlouhém černém plášti s kápí. Tiše, téměř jako by byla jen nehmotným přízrakem, pokračuje osoba až k místu, kde v zemi spočívá Harry Potter. Prodírá se navátým sněhem, ale zdá se, že překážky v chůzi ani nevnímá. Konečně je u cíle. Zastaví se a rázně, přesto s jakousi něhou, smete rukou, skrytou v černé rukavici, ledový sníh z ještě chladnějšího náhrobku.

Pak, nečekaně, se postava sveze na kolena, přemožena prudkým záchvatem pláče. Lokty se opírá o náhrobek, tvář skrytá v dlaních. Vzlykot a slzy. A několik tiše, až téměř neslyšně, zašeptaných slov, vyklouznutých ze rtů…

I'm in love with you
And it's crushing my heart
All I want is you
To take me into your arms

„Slíbil jsi mi, že se vrátíš.
Slíbil jsi mi, že budeš se mnou.
Slíbil jsi mi, že mě nikdy neopustíš.
Proč jen jsi nemohl dodržet svoje slovo?
Proč jen jsi musel odejít?
Proč?

Já… Miluju tě. Víš? Nesmíš mě tu nechat. Ta samota je strašná. Vyrval jsi mi srdce z mého těla a vzal jsi si ho s sebou. Tam dolů, pod chladnou zmrzlou zem. Vrať se zpátky, potřebuju tě. Jsi to jediné, co na světě potřebuju. Chci znovu cítit tvoje objetí. Alespoň jeden poslední polibek, poslední objetí…

Prosím…“

I love you
And you're crushing my heart
I need you
Please take me into your arms

„ Miluju tě. Miluju tě víc, než dokážu unést. Nemohu žít bez tebe, zničilo by mě to. Potřebuju tě.

Potřebuju…

Jenže ty už se nevrátíš, viď? Smrt tě pevně stiskla, přijala tě do svého náručí. Už nikdy se tě nevzdá…

Já se tě ale taky nevzdám, víš?

Půjdu za tebou, lásko moje…“

Slova ustanou. Tak definitivní a jasná. Jejich význam mrazí snad víc než led. I den vycítil, co se chystá a přehodil žezlo moci do sametové ručky poseté chladným třpytem hvězd. Noc převzala vládu. Kostry stromů ožily vlastním temným stínem. Stínem strachu.

Postava v černém se nebojí. Necítí strach. Nevnímá, že den se pomalu přelil v noc. Nezajímá ji to. Líně vytáhne z pod pláště hůlku, švihne s ní vzduchem, cosi zamumlá. Ve vzduchu ze zhmotní krásný květ. Růže. Temně rudá. Rudá jako krev. Rudá, jako láska…

Něžně růžičku uchopí do ruky, políbí ten čarovný květ, jež nevadne a mráz mu neublíží. Políbí květinu a vdechne její sladkou, téměř omamnou vůni. A pak, pak se položí na hrob. Na místo posledního odpočinku toho, jehož tak moc miluje. Květ stále svírá v dlani. Jednou rukou si shrne kápi z čela. Záplava světlých vlasů se rozprostře na ramena. V šedých očích se naposledy odrazí světlo jasné hvězdy.

Malátný pohyb hůlkou. Zelené světlo. Tma…

Láska a smrt se objaly…



*použita píseň When Love And Death Embrace od HIM*